Výchova a využití

 

 

Jak jsme si již pověděli, je povaha sibiřského huskyho zvláštní, z velké části typická pro skupinu tzv. primitivních (=původních) plemen, k níž v rámci 5. skupiny plemen FCI náleží. Není to tedy pes zcela vhodný pro kynologa-začátečníka.

 

 

Na rozdíl od toho, co se člověk dočte o severských psech v dobrodružné literatuře, má husky spíše jemnou, citlivou povahu, není proto třeba s ním zacházet nijak drsně. Výjimečně důležitá je ale u tohoto plemene včasná a velmi důsledná výchova a dostatek činnosti. Bez obou těchto podmínek se může husky jakožto výrazně nezávislý a činorodý pes stát pro svého majitele obtížným. 
Pokud mu však od útlého věku poskytneme vlídnou, ale naprosto důslednou výchovu, (nemám na mysli výcvik ve stylu majitele německého ovčáka) můžeme v něm nalézt překvapivě dobrého společníka, zvláště pak při činnostech, které jsou mu přirozené, jako jsou různé druhy pohybových kynologických sportů. Nejvlastnější je mu samozřejmě práce v zápřahu.

 

Nemusí však jít přímo jen o nejznámější spřežení  několika psů, ale i o bikejöring (pes + cyklista), skijöring (pes + běžkař), dogtreking (pes + chodec při turistické výpravě) nebo canicross (pes + běžec). Pro tyto činnosti se pes připravuje od štěněcího věku, a pokud se jim má možnost pravidelně věnovat, je to pro něj i pro majitele ideální. Bohužel je u nás k dostání málo metodické literatury k saňovému sportu, takže informace lze nejsnáze získat u musherů, tj. jezdců se psím spřežením. Dalšími sporty vhodnými pro husky jsou agility (víceméně parkur pro psy), flyball (chytání vyletujících míčků), frisbee (chytání "létajících talířů")

 

Plánujeme-li zapřáhání huskyho do saní nebo přes lyžaře či cyklistu anebo se chystáme na výstavy, je třeba, abychom věnovali pozornost výběru správného  typu štěněte již před jeho pořízením, a to s ohledem na to, zda budeme zaprahat pouze rekreačně nebo máme závodní či výstavní ambice. S politováním musíme totiž konstatovat, že i když je standart siberiana jenom jeden, štěpí se toto plemeno ve světě a bohužei i u nás na 3. typy.

 

1. „show typ"
 

takový pes je ve svém extrému již odchylný od standardu, protože působí těžkopádně, není dost elegantní, postrádá lehkost a vydatnost pohybu a ve velké míře i typický temperament a chuť do práce. Spojením těchto vlastností vyvolává dojem plyšového medvídka, což je také v krajním případě jeho pravá role?. Nenechte se mýlit názvem tohoto typu, dnes na evropských výstavách vyhrávají vesměs zvířata daleko blíže k typu následujícímu

Porovnání odchylek ve stavbě těla:
 
Široká přední fronta, avšak ve skutečnosti slabé předhrudí

Rameno strmé (tupější úhel než 90°), málo vyznačené a málo osvalené

Nízko posazený loket, avšak výše než dolní okraj hrudníku, končetina je nižší než výška trupu

Předloktí strmé, krátké, příliš tuhé nad tlapkou. Tlapka příliš uzavřená, nepružná

Krátké stehno, strmé úhlení (vedoucí ke krátkému kroku)

Hrudní koš široký, krátký

Vysoká, vyplněná, relativně krátká slabina

Krátká, tuhá, poměrně vysoká záď

Krk krátký, silný

 

 

2. typ „střední (standardní) typ"
 
nejlépe odpovídá představě standardu o ideálním siberianovi. Má vyvážené, dokonale elegantní a funkční proporce, je lehkonohý a jak po fyzické, tak po psychické stránce naprosto schopný plnit i nadále své úkoly v postroji, je temperamentní a bystrý.

 
Porovnání odchylek ve stavbě těla:
 

  • Úměrná šíře přední fronty, ta je dobře výrazná

  • Správné úhlení ramene (ostřejší úhel než 90°), dobře, ale suše osvalené, přiléhavé

  • Přiléhající, pevný loket, cca ve výši dolního okraje hrudníku, končetina je mírně delší než výška trupu

  • Předloktí dobře skloněné vpřed, dlouhé, pružné, tlapka sice uzavřená, ale pružná

  • Dlouhé stehno, správný úhel mezi femurem a tibií, suché, výrazné osvalení

  • Vyklenutý, ale ne příliš široký hrudník přiměřené délky

  • Přiměřeně dlouhá, mírně vpadlá slabina

  • Mírně dolů klenutá záď s elegantní křivkou směrem k ocasu

  • Krk správné délky (k vyvážení při pohybu), suchý, osvalený

 

3. typ „sprintový typ"
 

 je pes opačného extrému než je „show typ“. Prošlechtěn byl pro účel vyhrávání na saňových závodech krátkých, sprintových tratí, což není určením skutečného sibiřského huskyho, tomu odpovídají spíše střední až dlouhé tratě. Tělesná stavba takových psů v extrému již neodpovídá standardu – je výrazně odlehčená, až zeslabená, chrtovitá, srst bývá nedostatečně hustá, povaha často nervní, nevyrovnaná. 
Pokud se chce nový zájemce o štěně ucházet o stupně vítězů na sprintových závodech, má buď možnost sáhnout po štěněti siberianů z prověřeně pracovních linií anebo, jde-li mu skutečně pouze především a jen o rychlost a umístění, doporučeníhodný je výběr z tzv. Evropských saňových psů (=kříženců ohařů, ESP). Je totiž škoda kazit plemeno jen pro vlastní ctižádost. Jiná je situace, hodlá-li se zájemce o saňový sport věnovat středním a dlouhým tratím. Zde je sibiřský husky skutečně první volbou, stejně jako při výběru pro rekreační sport.

Porovnání odchylek ve stavbě těla:
 

Nevýrazná nebo naopak příliš zdůrazněná přední fronta

Často přeúhlené, nepřiměřeně dlouhé rameno

Slabý, volný loket, zpravidla výrazně níže než dolní okraj hrudníku, přílišná   délka končetiny

Nepřiměřeně dlouhé, slabé předloktí, protáhlá tlapka

Nepřiměřeně dlouhé kosti pánevní končetiny, často příliš silně zaúhlené

Slabý, plochý a mělký hrudník

Dlouhá, velmi vpadlá slabina

Dlouhá, výrazně skloněná záď, nízké nasazení ocasu

Dlouhý, často slabý krk